Absencia vojny neznamená mier!
Patríte medzi tých, ktorí veria, že vás systém ochráni a postará sa o vás? Vedzte teda, že sa nájdu aj takí, ktorí mu vôbec neveria. Takí, ktorí myslia na svoju bezpečnosť a zároveň budúcnosť svojich rodín a preto voľný čas investujú do aktivít, ktoré im vo vyhrotených situáciách môžu zachrániť kožu. Je ich málo, ale sú medzi nami. Snažia sa neustále v dostupnej miere rozširovať portfólio svojich schopností a vedomostí. To všetko je bez nutnej disciplíny nepoužiteľné. Má to i ďalšie úskalia. O tých a ďalších pálčivých témach rozprával vedúci taktickej skupiny BRIGÁDA – Ondřej.
Jedna z tradícií, ktorá u nás zapustila korene, ale už desaťročia sa trestuhodne zanedbáva, je branná výchova. V akej podobe má zmysel ju znovu oživiť?
Branná výchova měla v jistém ohledu své opodstatnění, dala těm nejmenším základní znalosti a určitý způsob připravenosti. A jestli má branná povinnost smysl dnes? Jistě by měla, ale ne pod vedením současného systému, který naše nejmladší neučí tomu nejzákladnějšímu. Hrdosti na svou Zem a na svůj národ, ostražitosti vůči vnějším škodlivým elementům, dravosti, odolnosti a vztahu k přírodě a k jejím železným zákonům. Pakliže by tyto principy byly dodrženy, měla by branná povinnost, pod vedením zkušených profesionálů, svůj smysl. Kromě myšlenkového základu by se děti naučily běžným dovednostem, jako je například práce s mapou, orientace v terénu, činnost při různých typech ohrožení, základy zdravovědy atd. Pokud základní principy výše zmíněné výchovy však dodrženy nebudou, nemá branná povinnost valný smysl, neboť se ani to nejposlednější dítě nedozví, že je členem národa, na který má být právem pyšné!
Akým spôsobom ovplyvnila profesionalizácia armády a zánik ZVS schopnosť ľudí čeliť krízovým situáciám?
O celkové připravenosti armády by se dalo diskutovat. Nedomnívám se však, že armáda je v současné situaci ve stavu, kdy by mohla vést rozsáhlejší bojové operace, nebo snad čelit nepříteli na našem území. Tímto nijak nesnižuji úroveň výběrových jednotek, jejichž připravenost je na vysoké úrovni, ani úroveň jednotlivců na bojových útvarech. Zpochybňuji armádu jako celek, coby těžkopádný byrokratický moloch a většinově neefektivní slepenec zaměstnanců, které od těch v továrnách rozlišuje často pouze to, že fasovali uniformu. Krom toho mám pochybnosti o schopnosti státních představitelů použít armádu efektivně tam, kde by ji bylo nejvíce třeba, neboť samotné vedení státu je kombinace amatérů, kejklířů a šašků za peníze daňových poplatníků.
Co se zániku základní vojenské služby týče, tak ano, ta vysokou měrou přispěla k obranyschopnosti státu, armáda byla akceschopnější a technika v té době početnější a modernější. Krom toho tato základní vojenská služba dala mladým mužů průpravu do života, a když ne tu, tak alespoň vzpomínky běžně vykládané u stolu v hospodě. Připomeňme si však i druhou stranu mince, že existovala šikana/mazárna, zcela zbytečné rádoby vojenské úkony, služba, jež některým za celou dobu nepřinesla nic než službu na vrátnici nebo smažení řízků a v neposlední řadě politické školení, které bylo v protikladu s tím, co jsme tu již zmínili.
Čo ťa vlastne viedlo k založeniu skupiny?
K založení jednotky Brigáda nás vedla potřeba samostatnosti, v případě krizového scénáře, který vedení našeho státu nezvládne, což je ostatně základní předpoklad jakéhokoliv širšího problému. Načež jsme důraz kladli od začátku na to, abychom tréninkem obsáhli techniky nutné k přežití a vedení nutné sebeobrany v případě ohrožení života nás a našich rodin. Nejsme domobranou v klasickém slova smyslu, ale uzavřenou military skupinou, jejíž cílem je jediné: Ochrana nás a našich rodin, vytvoření kolektivu na základě stejný ideových principů a vytvoření skupiny lidí, která svou podstatou naplňuje rodinné vazby mezi vlastními členy. A nyní, po nespočtu hodin v lesích na střelnicích a na cvičištích, po stmelovacích akcích a navázání se jeden na druhého s následně vytvořeným bratrstvím, můžeme skromně konstatovat jediné – že se nám to podařilo.
Priznám sa, že si neviem dosť dobre predstaviť, na základe čoho si vyberáš vhodných adeptov do svojho „männerbundu“. Môžeš do toho vniesť viac svetla?
Verb nových členů probíhá nejčastěji z našeho okolí, kdy dotyčného někdo z nás již zná z dřívějšího „civilního“ života. Samozřejmě jsou i případy, kdy se nám zájemce ozval prostřednictvím našich FB stránek a následně jsme navázali kontakt a spolupráci. V obou případech je však přijímací proces stejný: Vstupní pohovor, na kterém se dozví zájemce informace o nás a my o něm a pokud si lidově řečeno „sedneme“, následuje nezávazná účast na dvou výcvikových akcích. Po té se již dotyčný rozhodne, zda chce být jedním z nás, což tak i zpravidla bývá. Načež ho čeká výcvik, nákup výstroje a začleňování do kolektivu, a to přibližně po dobu jednoho roku, popřípadě déle. Po tuto dobu hodnotíme jeho odhodlání, nasazení, myšlenkovou jednotnost s ostatními členy a loajalitu. Takto připraveného a prověřeného rekruta čeká nakonec fyzický přijímač, tzv. „Brigáda camp“, kde předvede svou fyzickou a vědomostní připravenost. Po úspěšném splnění celého procesu je uchazeč odměněn jednotkovou nášivkou a tím hlavním – uznáním svých soukmenovců.
Vojna na Ukrajine ukázala, akú veľkú úlohu pri obrane krajiny môžu zohrať dobrovoľníci s určitými schopnosťami s skúsenosťami. Kde vidíš zdravú hranicu medzi seba zdokonaľovaním v kolektíve a vytváraním „paravojenskej organizácie“ schopnej narušiť stabilitu v spoločnosti?
Ano, válka na Ukrajině, a nejen tam, ukázala, jak důležitou roli ve společnosti mají dobrovolné skupiny s military zaměřením. Jejich opodstatnění při krizové situaci tímto dostalo zcela nových rozměrů. Domnívám se, že v dnešní situaci se pomyslná hranice vhodnosti fungování military jednotky nachází přesně tam, kde se dotýká hranic zákona. Cílem je, využít všech legálních prostředků k výcviku a přípravě členů jednotky a neohrozit jejich bezpečnost a svobodu.
Narušit stabilitu společnosti prostřednictvím takového uskupení nejen že nelze, ale ani to není třeba, neboť to čemu říkáme „stabilita“ bere postupem času za své důsledkem neschopnosti současných vládnoucích elit. Pomýšlet tak na revoluci by bylo asi tak bláhové a zbytečné, jako snažit se shodit z větve někoho, kdo si ji sám podřezává. Cílem musí být jediné: Vytvoření fungujícího kolektivu a jeho zdokonalování prostřednictvím stmelování a výcviku!
Je ti blízky koncept nadčloveka v zmysle v akom tento termín zaviedol Nietzsche?
Předesílám, že zde nechci zabředávat do složitých filosofických témat, vzhledem k povaze této komunikace to nemám za nutné, přičemž teorie nadčlověka F. Nietzscheho je mi rámcově známa. A pakliže jí rozumíme neustálou snahu o překonání sebe sama, pak ano, souhlasím. Nepotřebuji k tomu však hlubší studium daného autora a jeho díla, postačí mi k tomu vědomí, že jsme to my, Evropané, kteří dosáhli největších úspěchů a výsledků právě díky tomu, že jsme šli až za mez lidských schopností. A pokud se bavíme o individuálním přístupu k sobě samotnému, platí to stejné, a tedy, že je naší povinností pracovat na sobě jak po stránce fyzické a duševní, abychom se hrdostí mohli Evropany nazývat a zároveň dělali čest těm, kteří položili základy naší existence – našim předkům!
Európske krajiny vykazujú obrovskú disproporciu vo vyzbrojení, teda pripravenosti na obranu vlastnej krajiny. Na ochote materiálne pomôcť Ukrajine je to markantne vidieť. Uvedomujú si toto nebezpečenstvo obyčajní Európania?
Evropské státy vykazují disproporce nejen ve zbrojení. Tento problém je již jen důsledek nastavení vládnoucího systému, který je celkovým zmarem pro evropský lid, a to sociální politikou a kulturou počínaje a bezpečností a obranyschopností konče. A o tom, co si běžný obyvatel evropského státu uvědomuje a co ne, nemám naivní představy. A s klidem podotknu, že čím západněji, tím hůře. Když pominu fakt, že lidé jsou dnes zpohodlnělí, zhýčkaní a jsou denně masírováni médii coby iluzí dění kolem nich, tak musím připomenout, že jsou k tomu navíc navyklí hledět si pouze svého a vrcholný egoismus je společenským standardem. Většina obyvatel si hledí pouze hmotných statků a laciné zábavy, místo duševního a kulturního dědictví jejich předků, přičemž evropský duch je mrzačen iluzí dostatku, stability a spotřebním zbožím, včetně člověka samotného, což hraje prim při hodnocení kvality života. Evropské hodnoty a morálka jsou zašlapané do země a průměrný obyvatel Evropy, tak jak jsem ho nastínil, bude v rozhodujícím okamžiku ztracen, zoufalý, nebo mrtvý… Což je, v duchu přírodních zákonů, logický a nutný důsledek.
Vráťme sa späť k skupine. Na prvý pohľad budíte dojem militaristov. Prežitie v krízovej situácie si však vyžaduje ďaleko viac ako len presnú mušku, taktický drill a kondičku. Čo využitie alternatívnych zdrojov energií, pestovanie vlastných zdravých potravín, či pripravenosť na ekonomický kolaps a demonetarizáciu?
Je pravda že pouze vojenský výcvik a zbraně přežití nezajistí, byť hrají důležitější roli než počet konzerv fazolí nebo domácích zvířat. Součástí naší strategie přežití je, v případě nutnosti, i krizový plán, který zahrnuje způsoby přesunu jednotlivých členů na záchytné místo a individuální připravenost a mobilitu spojenou se schopností přepravy předem připravených zásob. Detailní mechanismy zde nebudu popisovat, neboť jsou interní záležitostí jednotky. Nezapomínejme však na fakt, že ten se zbraní v ruce, vycvičen a připraven bránit své zájmy, bude při boji o přežití vždy nad někým, kdo poslední roky svého života trávil chovem morčat, návštěvou nevěstinců, popřípadě si odskočil na ochutnávku sýrů a degustaci vína. Tento pak bude při konfrontaci sám potravou.
S týmto úzko súvisí ďalšia otázka. V určitom momente bol na trhu nedostatok taktickej výstroje a rôznych ochranných prostriedkov, ako je napr. balistická ochrana, rukavice, prilby, atď. Bude vzhľadom k situácii záujem o tento sortiment u nás rásť, čo by mohlo vytvoriť určitú perspektívu v sektore aj pre domácich výrobcov, prípadne ľudí čo nad podnikaním v tejto oblasti váhajú?
Sortiment tohoto typu bývá nedostupný zpravidla během jedné situace – když je válka. A jak víme, ta právě těd zuří na Ukrajině. Viděli jsme to v roce 2015 a nyní je tomu stejně. Vyšší poptávka je tedy samozřejmostí, ať už putuje tento materiál na východ, nebo je o něj zájem u nás. Uskupení našeho typu se však připravují a vybavují průběžně, tedy ne kvapem až válka přijde, a to jednoduše proto, že s tímto stavem průběžně počítají. Nějak výrazný dopad dlouhodobého rázu na domácí sortiment však nepředpokládám, protože většina lidí jedná impulzivně, nikoliv plánovitě. V případě že válka klepe na dveře, kupují maskáče a helmy, ale jakmile je uzavřen mír, má přednost vepřové v akci a nové obklady do koupelny.
Nie každý sa so záujmom o tieto témy chce s niekým podeliť. Na trhu je množstvo literatúry vhodnej pre solitérov, ktorá ale ponúka rozdielnu kvalitu informácií. Môžeš odporučiť konkrétne tituly?
Na trhu je mnoho titulů, které se dají použít, jedná se však primárně o tématiku přežití. V tomto ohledu bych asi doporučil: SAS Příručka jak přežít (John Wiseman), Bojový manuál (Peter Mcaleese a John Avery), Příručka pro průzkumníky (Josef Otáhal a Jaroslav Koubek). Podotýkám, že zmíněné knihy jsou pouze vstupem do problematiky, nikoliv samotným manuálem a nedokážou nahradit úroveň, jež nabízí výcvik od profesionálů, ať již bývalých či současných, nebo od společností, které si za výcvik nechají zaplatit. Tak jako tak, vše je otázka praxe a neustálého tréninku.
Sleduješ podobné skupiny u nás, alebo v zahraničí? Je vôbec možné know how získať aj ináč ako finančne náročnými profesionálnymi kurzami?
Ano, sleduji a spolupracuji s několika military skupinami. Avšak jde o apolitické subjekty, které působí na našem území. Jsou to kvalitní lidé a jsem vděčný za to, že si můžeme vyměňovat své postřehy. Naší předností však je nádstavba, která volnočasovou aktivitu military jednotky povyšuje na pevně semknutou skupinu stejně smýšlejících, kteří si jdou za svým cílem a vše dělají s vědomím, že nejde o hru, která končí v neděli odpoledne po návratu z lesa.
Co se výcviku týče, tak musím zdůraznit, že se jedná o naše vlastní know how, které jsme si, za tu dobu co existujeme, osvojili prostřednictvím kvalifikovaných osob (a následně členů), sympatizantů, externích pracovníků, placených organizací, manuálů a v neposlední řadě i svým vlastním přičiněním a nasazením. A mohu ubezpečit, že za to co umíme nevděčíme hraní počítačových her a sledování akčních filmů a dám ruku do ohně za to, že nám to jednou všem může zachránit život.
Vďaka vytrvalej snahe aktivistov má Česká republika jednu z najpriateľskejších legislatív voči užívateľom strelných zbraní v EÚ. Ako ste vnímali celý priebeh implementácie európskych noriem v tejto oblasti?
Aktivistům, kteří hájí práva držitelů zbraní patří dík. Implementaci norem EU jsem však nikterak zásadně nesledoval a nesleduji, neboť pro mě má tato instituce hodnotu přeplněného kurníku, s tím rozdílem, že z těchto „obyvatel“ vypadne krom extrementu občas i něco užitečného.
V súvislosti s popravou dvoch homosexuálov sa aj u nás prevalila vlna debát na tému zradikalizovaných osamelých jazdcov, akých sa vo svete vyskytlo hneď niekoľko. Dá sa tomuto predísť?
Dokud bude současná společnost podléhat totální morální devastaci, se kterou je spojené i protežování a podpora úchylek jako je homosexualita, nelze očekávat nic jiného, než že někomu občas dojde trpělivost, stane se tzv. „osamělým jezdcem“ a bude jednat na vlastní pěst. Teoreticky by se tomu dalo předejít tak, že bychom začali žít v souladu s přírodními zákony. To je však v současném světě pravděpodobné asi jako že začnou zítra na stromech růst jitrnice a parlamentní povaleči budou jednat v zájmu národa… Tedy nemožné.
Posledná otázka bude možno výzvou k čitateľom. Hovorí sa, že kto chce mier, nech sa pripraví na vojnu. Čo by si odkázal pacifistom, ktorí z presvedčenia vždy hľadajú mierové riešenia a k zbraniam cítia odpor?
Pacifismus je sám o sobě jedním z nejvíce naivních směrů. Popírá evoluci lidstva samotného, utváření velkých říší a formování celé společnosti. Ozbrojené konflikty, útrapy a strádání jsou naší součástí od počátku věků a pro nás tedy přirozeností. Ohlédněme se do historie, i v dobách, kdy lidstvo nebylo zdaleka tak početné, působili regulaci populace katastrofy, epidemie a neodmyslitelně i války… A přes to všechno čelíme dnes přemnožení! Vše vychází z naší podstaty, v přírodě vládne odjakživa dravost a krutost a my jsme její součástí. A blázen je ten, kdo si myslí že jsme ji předčili nebo se vymanili z jejich železných zákonů. Každý živý tvor se podvědomě připravuje na konfrontaci… maskováním, hbitostí, schopností lovit… a u člověka, který ctí svou přirozenost by to mělo být podobné, žít v míru, ale nebrat ho jako samozřejmost. Takže co je pacifismus? Pouhá sebedestruktivní iluze.
Jozef Benedikovič
